Nový Zéland na kole: Jižní ostrov jako bikepacking výzva, o které málokdo ví

Když řekneš „bikepacking výprava snů", většina českých cyklistů začne mluvit o Pyrenejích, Dolomitách nebo skandinávských fjordech. Jižní ostrov Nového Zélandu? Ten se v té konverzaci neobjeví skoro nikdy. A přitom jde o jedno z nejdivočejších míst na planetě, kde kolo přestává být dopravním prostředkem a stává se průvodcem opravdovou divočinou.

Sám jsem o téhle destinaci roky jen snil. Pak jsem narazil na video Joea Nationa a Rufuse Wenlocka, kteří po dvou letech plánování přejeli Jižní ostrov od pobřeží k pobřeží po historické obchodní stezce. Bikepacking.com o jejich cestě napsal, že trasa se ukázala být ještě náročnější, než očekávali. To mě přesvědčilo definitivně.

Co tě čeká, než sešlápneš pedál

Příprava na takovou cestu není o týdnu trénování navíc. Je to projekt na měsíce, možná i rok. Jižní ostrov nemá infrastrukturu pro cyklisty tak, jak ji známe z alpských zemí. Řídce obydlené oblasti, prudké změny počasí, řeky bez mostů a terén, který přechází z asfaltky do řečiště bez jakéhokoliv varování.

Bikepacking.com mapuje přes 300 originálních tras ve skoro 50 zemích světa. Novozélandské trasy přitom patří mezi ty, kde propast mezi plánovaným a skutečným překvapí i zkušené cestovatele. Tahle propast je tam větší, než jsem čekal kdekoliv jinde, kde jsem byl.

Co z toho plyne prakticky? Za prvé: naplánuj si trasu s třicetiprocentní rezervou na čas. Za druhé: počítej s tím, že někde budeš muset kolo tlačit, nést nebo brodět potok. Žádná hanba. Joe a Rufus šli tou samou cestou, a i jim trvala podstatně déle, než původně kalkulovali.

Kolo samo o sobě by měl být gravel nebo hardtail s širokými pláštěmi, ideálně 2,1 palce a víc. Úzké silniční pláště tam nemají co hledat. Geometrie rámu by měla umožňovat připevnění brašen na vidlici, rám i pod sedlo, protože obchody s cyklistickým vybavením se na Jižním ostrově nevyskytují každých padesát kilometrů.

Výbava: méně, ale správná

Tohle téma je pro bikepacking vždycky trochu citlivé. Každý má svůj systém, každý přísahá na jinou značku. Já ti řeknu jedno pravidlo, které platí univerzálně: čím vzdálenější destinace, tím víc tě potrestá zbytečná váha.

Na výpravu v délce dvou až tří týdnů, kde máš mezi civilizací třeba pět dní divočiny, potřebuješ přibližně toto: bivak nebo ultralehký stan odolný větru (Nový Zéland umí foukat jako vzteklý), spacák do nuly nebo mírně pod nulu, vařič na malé plynové kartuše a zásoby jídla na čtyři až pět dní dopředu. Vodu řeší filtr, ne lahve s sebou.

Navigace: telefonní mapa jako záloha nestačí. Na takovou výpravu chceš samostatný GPS přístroj nebo cyklopočítač s offline mapami, ideálně napájený dynamo nábojem nebo solárním panelem přivázaným na řídítkovou brašnu. Signál mobilní sítě má na velké části Jižního ostrova mezery měřené v desítkách kilometrů.

Brašnový systém závisí na kole, ale obecně se osvědčuje kombinace: velká sedlová brašna (8 až 16 litrů), rámová brašna na náhradní díly a jídlo, vidlicové tašky nebo cagey na stan a vaření. Podbřišníkové brašničky na maličkosti. Nic víc nepotřebuješ, a to „nic víc" je svoboda.

Reálné problémy, o kterých se moc nemluví

Česká komunita bikepackerů je malá, ale šikovná. Pár lidí, které znám, tam bylo nebo tam míří. Jejich zkušenosti se shodují v několika bodech, které průvodce na internetu neřeší.

Počasí se mění rychleji, než si dokážeš přestavit. Ráno slunce, odpoledne déšť vodorovně, večer opět jasno. Pláštěnka musí být na dosah vždy, ne na dně sedlové brašny. Mokré oblečení v kombinaci s větrem při klesání je recept na podchlazení i v létě.

Místní Maorská území a soukromé pozemky jsou reálná překážka při plánování trasy. Historické stezky, po kterých jezdili obchodníci, procházejí místy přes půdu, kde musíš mít povolení nebo ho aspoň hledat. Joe Nation s Rufusem Wenlockem se vydali po historické obchodní trase přes celý ostrov a naráželi přesně na tohle. Jejich zkušenost ukazuje, že i dvouletá příprava nestačí na to, aby tě Jižní ostrov nepřekvapil, protože trasa se ukázala být ještě obtížnější, než předpokládali.

Zásobování jídlem se odehrává jinak než v Evropě. Malé vesnice, kde čekáš na obchod, ho někdy nemají. Nebo ho mají, ale je otevřený dvě hodiny denně. Počítej s tím a nes vždy o den jídla víc, než si myslíš, že potřebuješ.

Proč tam vůbec jet

Odpověď je jednoduchá, ale těžká na popsání. Jde tam o pocit, který na evropských trasách málokdy zažiješ, i na těch vzdálenějších. Tamní krajina má měřítko, které tě jako cyklistu fyzicky zmenší. Zasněžené alpské vrcholy, tekoucí řeky, lesy podrostlé kapradinami vysokými jako člověk. Tři dny bez jediného setkání s jiným cyklistou.

Bikepacking je o hledání míst, kde silnice končí a cesta pokračuje. Jižní ostrov Nového Zélandu je přesně takovým místem. Příprava je náročná, logistika složitá, letenky drahé. Ale jsou věci, které ti nikdo nezaplatí zpět, a to je zkušenost z cesty, kde jsi opravdu musel improvizovat.

Když Joe Nation a Rufus Wenlock konečně po dvou letech plánování vyrazili, zjistili, že trasa byla ještě náročnější, než předpokládali. A přesto nebo právě proto o ní natočili pětatřicetminutové video. Najdeš ho na Bikepacking.com a je to dobrý začátek každého plánování podobné výpravy.